Záhada jménem Hynšta (střední Čechy)

Naši trasu Vám přesně nepopíšu, ale aspoň část ano. Tentokrát jsme trochu šli tam, pak sem a pak tamhle :). Nicméně je zde velké množství tras a každý si zde přijde na své. Český ráj je hodně oblíben, ale my máme rádi ticho, s minimem návštěvníků, jen tak si dokážeme vychutnávat tu krásu naší přírody. A zima je tou správnou volbou navštívit oblíbená turistická místa. Potkali jsme za celou dobu zhruba 10 lidí a 3 chlupáče.

Auto jsme zaparkovali na parkovišti pod skalami (Příhrazy). Vydali jsme se rovnou směr Hynšta. Je to sice jen kilometr, ale čekají Vás schody, kopec.

Samozřejmě pro našeho pesana to byla hračka, ale my jsme trochu funěli. Byli jsme více nabalený, jelikož mrzlo. Sice na začátku nám bylo horko, ale dobře vím, že na konci cesty budu za vše, co máme s sebou ráda. Můj muž navíc nosí velký batoh. Lidi se podivují, protože vypadá, že bude někde spát, ale on tam prostě nosí vše. Pravdou je, že nikdy nevíte, co Vás po cestě potká nebo někoho jiného. Se svojí výbavou by možná zvládl i menší operaci nebo nám postavit malý domek :). Už se nám stalo, že některé věci použil naštěstí ne pro nás, ale pro jiné.

Vystoupání stojí za to, to Vám slibuji. Počasí nám opravdu přálo. Sluníčko nám svítilo na cestu, obloha byla krásně modrá a díky tomu byla skvělá viditelnost.

Po kochání se krásným výhledem, je čas nabrat směr Hynšta. Všude kolem jsou Příhrazské nádherné skály, které jsou přírodní rezervací. Zřícenina hradu Hynšta je záhadou, moc se o ní nedochovalo a všechno jsou spíše teorie. Údajně pochází již ze 13.století a při pohledu ze shora je součástí velmi rozlehlého hradu, který svým umístěním a stavbou byl dle teorií využíván jako úkryt. V 17. století byl údajně využíván jako modlitebna českých bratří, které se zde ukrývali před pronásledovateli. Na druhou stranu je to krásné místo k upuštění Vaší fantazie. Těžko říci čemu tento kousek zříceniny a krajiny byl svědkem, kdo všechno se v něm ukrýval, jaké příběhy by mohlo toto místo vyprávět.

Parádně se šlo. Miluji, když svítí sluníčko, pod nohami je zmrzlá zem místo bláta a trochu sněhu. Bylo to kouzelné a čím déle jsme šli tím více sem se dobíjela. Samozřejmě jsme udělali menší pauzu pro našeho parťáka na klacek a hru, ale jen chvíli, protože dřevo bylo stejně zmrzlé.

Dále jsme se vydali po modré na Hrázku a pak jsme to chtěli vzít k rozcestí u Věže, ale nakonec nám to přišlo krátké tak jsme se vydali ještě ke studánce. Studánky milujeme. Víte o tom, že každou studánku údajně hlídá nějaká bytost :) a než se z ní napijete nebo si naberete vodu domů tak byste jí měli požádat a poděkovat. Fotku studánky pro Vás nemám :(, protože jsme si jí tak užívali, že jsme jí úplně zapomněli vyfotit. Naše studánka je kousek od Kobylích hlav, nemá jméno. Jsou zde pěkné malby na stěnách. Jen upozorňuji, že toto místo je obklopené pořádným "rochnišťem" od divočáků. Náš pes je dobře ovladatelný, ale tady ho bereme raději na vodítko.

Od studánky se vyšplháme na červenou a bereme to směr Příhrazy. Jsme všichni krásně unavený, lehce zmrzlý, ale je nám báječně. Byl to nádherný výlet! A hlavně ten klid, ticho.

Až tedy budete sedět v pátek večer doma a budete přemýšlet nad místem, kam vytáhnete paty a Vašeho chlupáče nebo smečku chlupáčů tak si vzpomeňte, že nyní v Českém ráji je nádherně. Budu Vám přát počasí jako jsme měli my, protože bylo skvělé.

Děkuji všem za návštěvu mého blogu a přeji všem krásné výletování!

za naší smečku a tým Tarvose, Markéta K.

 Vypracovala: Markéta Koudelková, 01/2019